Bratislava má potenciál na stavby svetového formátu

Jakub Cig­ler je praž­ský archi­tekt, kto­rého ate­liér zís­kal via­cero pre­stíž­nych slo­ven­ských aj čes­kých oce­není. Urba­nis­ticky popí­sal poten­ciál nevy­uži­tého náb­re­žia, ktoré dnes nesie pre­zývku Nové Lido. V roz­ho­vore pre­zra­dil, čím ho toto úze­mie zau­jalo, aj aký význam má pre celú Bra­ti­slavu.

Urbanisti a architekti pracujúci s územím na bratislavskom nábreží, v súčasnosti nazývaným Nové Lido, vás označili za hlavného tvorcu návrhu aktualizácie, ako by toto územie malo vyzerať. Pamätáte si ešte na prvý kontakt s týmto územím? Čím vás vtedy zaujalo?

Velmi dobře si pama­tuji, jak mi v dět­ství, když ješte stál v Bra­ti­slavě pouze želez­niční most – je to opravdu hodně dávno – při­pa­dala tato strana řeky jako jiný svět. Mys­lel jsem si, že tam začíná Rakousko. Právě díky těmto zážit­kům jsem přes­věd­čený o tom, že Bra­ti­slava pouze působí jako město na jed­nom břehu Dunaje, ale z nepo­cho­pi­tel­ných důvodů její důle­žitá sou­část – Petr­žalka – se na pra­vém břehu skrývá za kom­paktní pás zeleně. A právě zno­vuz­ro­zení Lida by mělo být počát­kem vidi­tel­ného rozk­ro­čení Bra­ti­slavy na oba břehy.

Dá sa pri Lide hovoriť o nejakej významnej charakteristike, ktorá je pre toto územie natoľko typická, že u väčšiny európskych veľkomiest takáto kvalita priestoru absentuje?

Jed­no­značně! Bra­ti­slava je jedi­ným vel­ko­měs­tem v Evropě, které v samém cen­tru města skrývá takto roz­sáhlé území, jenž má neuvěři­telný poten­ciál být nabře­žím s feno­me­nální vis­tou.

Čo je najväčšou výzvou a najväčším rizikom pri urbanizovaní takéhoto typu opusteného územia?

Nej­větší výzvou je právě ten moment zno­vuz­ro­zení kdysi již fun­gu­jí­cího “hle­diště” Bra­ti­slavy. (Při­čemž v této diva­del­nické ter­mi­no­lo­gii je “jeviš­těm” Bra­ti­slav­ský hrad a his­to­rické cen­trum). No a co se týče rizik… Ty jsou před námi vždy a všude. V dnešní době jsou hlav­ním rizi­kem přeh­nané obavy veřej­nosti z jakých­ko­liv změn. V době mého dět­ství se v Bra­ti­slavě sta­věly stavby světo­vého for­mátu. Takže poten­ciál k pokra­čo­vání v kva­litě zde je.


foto: Archi­tek­to­nické štú­dio Jakub Cig­ler Archi­tekti (JCA) bolo zalo­žené v roku 2001.

Bratislava - ktorú časť  máte najradšej a prečo?

Kdysi jsem měl nej­radši his­to­rické cen­trum, ale dnes mne nej­víc baví být u řeky, a to v růz­ných čás­tech města. Mám pocit, že nábřeží u Euro­vey významně pře­pó­lo­valo cen­trum města.

Rieka kedysi zohrávala hlavnú úlohu pri formovaní polohy miest a funkcií ich jednotlivých častí. Akú úlohu má rieka pre európske mestá v dnešných časoch?

Řeka ve městě, nebo lépe řečeno město u řeky, má neko­nečné množ­ství důvodů k nena­hra­di­telné sym­bi­óze. Pro mně město životně potře­buje řeku, pro­tože gene­ruje urči­tou kine­tic­kou ener­gii, která město oži­vuje. V pod­statě si nevy­ba­vuji město, které by nebylo posta­veno na prvku vody. Ať už moře, řeka, jezero…

Je v urbanizme a architektúre lokalít, ktoré sa dotýkajú vody, nejaký trend typický pre toto obdobie? Ako by sa urbanisti chopili tohto územia pred 50 rokmi a ako dnes?

Takto zásad­ních loka­lit v cen­trech měst je mini­málně. Pří­kla­dem v Evropě může do jisté míry být pouze Hafen City v Ham­burku. Je také celá řada rege­ne­rač­ních pro­jektů nábřeží v New Yorku a jiných ame­ric­kých měs­tech, která využí­vají tyto loka­lity jako gene­rá­tory života a rela­xace. To ale není úplně pří­pad Bra­ti­slavy, pro­tože Lido nemá za zády ani Man­hat­tan ani Bro­ok­lyn. Aby ale Lido opravdu žilo, nábřeží resi­denč­ními a veřej­nými fun­kcemi oži­vit potře­buje.

Prečo rieky nie sú viac využívané aj ako dopravné koridory pre každodennú prepravu ľudí?

Pro­tože jsme uspěchaní a ener­gii máme stále pří­liš lev­nou, takže jez­díme auty. Nic­méně Twin-City Liner z Vídne do Bra­ti­slavy se k tomu velice nabízí. Je k tomu zapo­třebí ale i poli­tická vůle, a tu zatím v tomto ohledu vůbec nevi­dím.


foto: Rezi­den­cia Quad­rio v his­to­ric­kom cen­tre Prahy (2014), © JCA

Ktorá európska metropola vás ako architekta zaujala najviac do takej miery, že ste si povedali: Toto je skvelé miesto pre život.

Bez pře­mýš­lení Bar­ce­lona. Moře, hory, sví­ra­jíci mezi sebou skvělé město od gotic­kého až po jeho sou­čas­nou podobu. Těch důvodů je ale obrov­ské množ­ství a sta­čilo by na samos­tat­nou dis­kusi.

Sú rôzne prístupy k urbanizovaniu nábreží. V kanadskom Vancouvri je to spontánne osídľovanie priemyselných štvrtí pri oceáne, ktoré sa stalo dokonca turistickou atrakciou. V Kodani prístavy osídľujú ľudia a mesto reaguje vhodne usmernenými reguláciami. A potom sú mestá, kde sú nábrežia – ale v podstate akékoľvek zóny – mestom prísne regulované. Ste zástancom prísnej regulácie pod taktovkou mesta a verejnej kontroly, alebo skôr neregulovaného princípu, pri ktorom si verejnosť a investori pretvoria územie postupne podľa svojich predstáv?

Město patří lidem, kteří v něm žijí, a ne urba­nis­tům. Proto každé ze zmi­ňo­va­ných pří­kladů odráží stav spo­leč­nosti, která ho v daném období for­muje. Lidé v Kodani jsou sou­částí vyspělé skan­di­náv­ské spo­leč­nosti, která roz­umí pojmu demok­ra­cie a umí ji žít. Naše spo­leč­nost je v pubertě a potře­buje nej­dříve se pro­žít do stavu, kdy bude umět komu­ni­ko­vat ve vzorci veřej­nost-samospráva-inves­tor. Zákla­dem je kons­truk­tivní dia­log! Tím chci říct to, že si dovedu před­sta­vit v Bra­ti­slavě i kom­bi­naci růz­ných pří­stupů, ale vzhle­dem k roz­sáh­losti území určitě nepos­tačí kodaňský model.

Ako zapojiť verejnosť do tvorby mesta?

Pře­dev­ším je potřeba důvěry oby­va­telů dané loka­lity k týmu přip­ra­vu­jí­címu pro­jekt. A sou­časně je potřeba sta­no­vit na začátku tohoto pro­cesu přesná pra­vidla. Všichni zůčast­něni aktéři by měli cíl vní­mat jako budoucí sou­část svého život­ního pros­toru, kte­rou kons­truk­tivně pomá­hají budo­vat. K tomuto způsobu syner­gické spo­lu­práce zatím v Čechách nebo na Slo­ven­sku dochází zcela vyjí­mečně.

Žijeme v dobe, keď väčšina svetovej populácie žije v mestách, a tento trend sa bude ďalej zvyšovať. Čo to znamená pre mestá? Aké funkcie budú musieť plniť, ktoré v minulosti plniť nemuseli?

V roz­poru s názory vět­šiny prog­nos­tiků, já jsem přes­věd­čen o tom, že trend mega měst se brzy vyčerpá a lidé si uvědomí, že čím větší město, tím větší dis­kom­fort. Osobně věřím v budouc­nost měst střední veli­kosti, kde díky tren­dům v komu­ni­kační tech­no­lo­gii a roz­voji dopravy dochází k nabídce nej­kom­for­tněj­šího způsobu života. Mega města jsou totiž naprosto závislá na importu všech zdrojů ze svého okolí a to i trans­kon­ti­nen­tálně, což ohro­žuje do budoucna jejich udr­ži­tel­nost.


foto: Admi­ni­stra­tívna budova Avia­tica (2015), © JCA

Nové Lido má plniť aj funkciu chýbajúceho centra pre Petržalku. Aká zmena dynamiky tejto štvrte sa dá očakávať?

Lido nebude cen­trem, ale tváří Petr­žalky. Lido je spo­nou mezi Bra­ti­sla­vou a Petr­žal­kou. Díky Lidu se Petr­žalka v pod­statě změní v rov­no­ce­nou sou­část; nebo chcete-li para­lelní hemi­sféru v rámci Bra­ti­slavy jako celku.

Nové Lido sa zatiaľ vníma len cez nábrežnú časť, hoci ide o rozsiahlejšie územie. Bratislava - ako vnímate celé toto územie v kontexte celého mesta?

Nové Lido není jen nábřeží. Nábřeží by samo o sobě nevyt­vo­řilo fun­gu­jící, živé město. Lido roz­ši­řuje Petr­žalku k řece, a sou­časně je potřeba, aby pro­po­jilo Petr­žalku přes Eins­te­i­novu ulici. Ta se svými, místy více než 10 jíz­dními pruhy a pro­tih­lu­ko­vými stěnami vytváří z hle­diska měst­ského života možná hůře pře­ko­na­tel­nou bari­éru než jakou je Dunaj.

Objavili sa názory, že územie spomenuté územie meste Bratislava - by sa malo vyhlásiť za chránenú oblasť a neurbanizovať ho vôbec. Aký je váš postoj k takémuto riešeniu?

Nechci se nikoho dot­knout, ale to je naprostý nesmysl. Byla by to cesta, jak defi­ni­tivně odříz­nout Petr­žalku. Urba­ni­zo­vání Lida je obrov­ská šance neje­nom pro pravý břeh, ale i pro význam samot­ného cen­tra města, jehož těžiště by to logicky vychý­lilo směrem k Ruži­novu. Neh­ledě na to, že vytvo­řit v cen­tru města chrá­něné území je z ochra­ná­řs­kého hle­diska zcela ilu­zorní záměr.


foto: Flo­ren­ti­num (2013) © JCA

Ak sa obe nábrežia prepoja vizuálne, ako ich prepojiť aj reálne? Je vhodný ďalší most, vodná kyvadlová doprava alebo iné riešenie?

Máte pravdu v tom, že vizu­ální pro­po­jení obou břehů samo o sobě nevyt­voří živé pul­zu­jící cen­trum. Kromě toho most Apollo nevyt­váří lákavé pěší pro­po­jení. A při­tom pod­stat­ným aspek­tem tvorby města na řece je hus­tota mostů, která je přímo úměrná kva­litě měst­ského života. Kyvad­lová lodní doprava je moc vel­kou men­tální bari­é­rou. Ta může poslou­žit v něk­teré z okra­jo­vých poloh, kde se nevy­platí sta­vět most. Lido potře­buje pěší lávku umís­těnou v ose Národ­ného divadla. Na jejím dru­hém konci by ide­álně měla být posta­vena budova podob­ného celo­měst­ského významu – napří­klad Kon­certní sál, nebo třeba Narodní kni­hovna. O jakou budovu by se mělo jed­nat, by mohla být veřejná debata. Další důle­ži­tou roli hraje elek­trička, jenž by měla zajíž­dět za mos­tem do Lida tak, aby sta­nice obsáhly v docház­ko­vých vzdá­le­nos­tech celé území. Dnes pouze pro­jíždí na esta­kádě kolem Lida a nena­bízí Bra­ti­slav­ča­nům adek­vátní dostup­nost, což je váž­ným nedos­tat­kem nedávno pře­sta­věného mostu. V nepo­slední řadě je to také otázka mostů a pěších lávek přes Eins­te­i­novu ulici, které jsou rov­něž nez­bytné pro vybu­do­vání pul­zu­jící met­ro­pole.

Viac zaujímavostí z oblasti dizajnu a architektúry: DIZAJN , ARCHITEKTÚRA